V dnešní době máme širokou možnost výběru zboží, názoru, náboženství… Je na každém z nás, aby se rozhodl pro to, co mu vyhovuje. Obuv může být nejen o názoru, ale pro někoho je styl obouvání i náboženstvím. Nejsme nijak ortodoxně založení barefooteři – na kolo si obujeme botu tak pevnou, že s ní zatlučete hřebík, ale třeba po lese se zase rádi projdeme jako rodina bosých bláznů úplně bez bot. Až budete zase v lese na houbách a potkáte někoho bosého s nohama od bahna, nemusí jít nutně o blázna – prostě dopřává svým nohám jen bližší kontakt se zemí, jako tomu bývalo v minulosti standardem. Když jste šli za první republiky po vesnici, tak se naopak ti, co byli bosky smáli těm, co měli na nohou boty. Nevoláme po první republice a ani si nemyslíme, že barefoot je vhodná na všechna užití – prostě nic není úplně pro všechny a na všechno.
Malé děti (ty co ještě neumí chodit) boty pro své nožky nepotřebují. Bota je na noze z důvodu její ochrany při chůzi. Jakmile se nám začne prcek stavět u nábytku, neměl by to být impuls pro nás, abychom mu koupily boty co nejpevnější a vytvářeli mu tak pseudooporu. Měli bychom dítě nechat uvědomovat si, že může nohy používat pro něj nově i k chůzi. Začínající „chodec“ by se měl naučit s nohama pracovat a vyzkoumat vše, co je možné s nimi dělat. Když mu v okamžiku stavění se u nábytku nasadíme botu pevnou „nejlépe“ kotníkovou, jak se to dělávalo za dob minulých, je to stejné, jako kdybychom mu nasadili na nohu sádru. Začínající „chodec“ teprve zjišťuje, že se může na nohy postavit a my těmi pevnými botami zapříčiníme věc jedinou, že jeho nožičky budou ochabovat a celá noha se bude spoléhat právě na oporu pevné boty = zkrácené šlachy, ochabující svaly, špatná rovnováha i koordinace. Proto zastáváme názor – barefoot boty na nožky až v okamžiku, kdy dítě začne chodit samo. Do té doby nám krásně poslouží protiskluzové ponožky a capáčky. Až dítko bude obstojně chodit, měli bychom začít botou co nejměkčí. Boty vybíráme hlavně podle tvaru jejich nožky, abychom nenarušili přirozený vývoj. Jsou výrobci, kteří vyrábí boty pro nožky úzké, další pro široké, pro úzký kotník a široké prsty atd. Vybírání bot je docela věda a někdy může být i časově náročnější. Každé dítko není z vybírání vhodné botky nadšené, a proto je na prodejně k dispozici herna, ortopedické koberce či živý Kvído, abychom ho trošku rozptýlili a mise byla naplněna. Časová náročnost výběru bot pro moje děti byla i jedním z hlavních motivů, proč dnes máme obchod s barefoot obuví. Nedostatek času a tlak na rychlý nákup v jiných prodejnách mi zvedal tlak. Botu máme na noze kolikrát skoro celý den a její špatná velikost nebo nevyhovující zpracování dokáže ovlivnit nejen naši náladu. U dětí je správné určení vhodné boty o to důležitější, protože se jim teprve nožka vyvíjí – nohu správně přeměřit, přeměřit místo v botě a pak je nechat se chvilku v botách procházet a sledovat, zda chodí přirozeně, nezakopávají atd. Pokud dítě, třeba i školního věku, nosilo dosud klasickou pevnou obuv a rádi byste ho směřovali k větší svobodě jeho nožky v podobě barefootu, je potřeba, aby si na nový tvar boty zvyklo a přijalo ho za vlastní. Někomu změna s uvolněnými prsty sedne hned a někomu to trvá mnohem déle, obzvlášť pokud má dítě nohu širokou a celou dobu nosilo boty do špičky, je pro něj najednou obyčejná chůze nová, nezvyklá, a ne každý má změny rád.
Já sama jsem začala nosit tyto boty před několika lety, jako druhá v rodině po první dceři. Teď naše děti na nich vyrůstají a můj muž se již přidal také. U pánů bývá přechod na barefoot mnohem jednodušší. My dámy to taky dáme, jen máme často nohy zdeformované nošením lodiček a podobnou trendy obuví – ale i to se dá řešit. Jsou různé pomůcky na to, aby se nám palce vrátily tam, kam mají apod. Nejste si jisti, jak na tom Vaše nohy jsou? Přijďte, koukneme, uděláme otisk chodidla – stojí to jen Váš čas. Je ovšem mýtus, že barefoot obuv vyléčí vpadené kotníky či plochou nohu – jediným naším doporučením je zajít k fyzioterapeutovi nebo k podologovi, kontakty dáme. Barefoot obuv může být poté jednou z pomůcek ke spokojenějším nohám. A jak by se dala jednoduše identifikovat botka přátelská nožce – zapomeňte na podpatky, vnitřní stélka (vložka) by měla být plochá, ohebnost celé botky všemi směry, lehkost, tenká podrážka (max 5 mm) a hlavně dostatek místa pro prsty.
Bosá chůze, moderní trend nebo podstata lidského bytí. Jako fyzioterapeutka a člověk zastávám názor, že kdyby si lidé museli chránit chodidla co nejrobustnější botou, vypadaly by naše nohy jinak. Měli bychom kopyta nebo bychom se rovnou narodili v botách... Lidské tělo je totiž sestaveno velmi důmyslně, aby při chůzi fungovalo jako pružina. Tím se chrání kostra před příliš brzkým opotřebením. Aby tato ochranná funkce dobře fungovala, vyvíjí se dítě po porodu oproti ostatním mláďatům mnohem déle. K tomu je nutné mít volnou a svobodnou nohu. Díky barefoot můžeme v dnešní zrychlené době chránit nohu před opotřebením či poraněním, a přitom zachováme její pružnost, ohebnost, stabilitu i schopnost nosit nás celý život... bosé chůzi zdar!